Jedinečná Marie Čermínová jako šokující Toyen

 Jako je ve světovém měřítku málo mezinárodně známých českých umělců, je ještě mnohem méně takto známých „našich“ umělkyň. Jednou takovou je však právě malířka Marie Čermínová (1902-1980), známá pod svým unikátním pseudonymem Toyen, za jehož autora se sám označil Jaroslav Seifert, jeden z jejích nejbližších přátel. Tato veleznámá umělkyně a tajemná osobnost, úzkostlivě střežící své soukromí, se právem zapsala do dějin umění a doposud je o její tvorbu živý zájem a její obrazy se draží za miliony: https://www.pelero.cz/co-skryvaji-obrazy-slavne-toyen/ .
pohledy z Paříže

·         Osobnost, která musela vystupovat z řady. Ještě než v roce 1923 vznikl pseudonym, který ji navždy vyřazoval ze „škatulky“ žena, vytrhovala se Toyen svému rodovému předurčení a ze zásady se svou ženskou rolí nesouhlasila. Ať už šlo o odpor k pojetí rozdílu pohlaví, který rozvíjel feminismus (k jehož otázkám se však sama Toyen nikdy přímo nevyjadřovala), nebo čistě jen o potřebu šokovat a vymykat se, bojovala proti své „ženskosti“ velmi nápadným a otevřeným způsobem. „Manku“ Čermínovou tak lidé potkávali v jejím typicky krátkém sestřihu a mužských šatech, s rukama v kapsách a cigaretou v koutku úst. I ležérní chůzí a projevem (mluvila o sobě v mužském rodě) dávala najevo, že se nehodlá podrobovat normám a naopak se je chystá provokativně překračovat.
·         Přátelé, spolupracovníci a spřízněné duše. Toyen nakráčela se vztyčenou hlavou a ostrým vtipem do uměleckého světa, který ji přijal za svou a pokud nelze říct, že básníky a tvůrce poetismu okouzlila, rozhodně je uhranula svou osobností. Rozhodně pak bylo přímo osudové setkání s Jindřichem Štyrským, se kterým spolupracovala, cestovala a tvořila až do jeho smrti v roce 1940. Spolu „objevili“ i Paříž a surrealismus, který dovezli do Čech, kde se podíleli na založení Surrealistické skupiny.
barevná paleta
·         Šokující i navzdory času. Ať už tvořila obrazy ze „snového světa“, nebo pomáhala s provokující Erotickou revuí, Toyen její oheň neopustil až do její smrti. Její potřeba po osobní a tvůrčí svobodě ji vyhnala z domova rok před komunistickým převratem, který docela zlikvidoval na našem území její milovaný surrealismus, kterému se nadále věnovala v Paříži, kam se přestěhovala a kde i dožila. Při pohledu na její tvorbu, stále tak vysoce ceněnou, je jasné, že do nich přenesla stejnou osobitost a vášnivost, se kterou i žila – a stala se tak nesmrtelnou.